Rozhovor se členem Hasičského záchranného sboru Jeseník

Jiří Šarman začíná vyprávění situací, která se odehrála v listopadu 2002, během rozsáhlých povodní ve Středočeském kraji. Díky leteckému záchrannému týmu, ve kterém v té době jeseničtí hasiči byli zahrnuti, se tehdy ocitl na místě spolu s dalšími sedmi týmy.

“Moje skupina zasahovala při toku Labe pod Spolanou Neratovice, v Zálezlicích, kde jsme vytahovali z kostela nějakých 6 lidí a psa (pro zajímavost, byl mezi nimi farář, který nechtěl lidi z kostela pustit, s vírou, že Pán se o ně postará). Když jsem šel pro posledního, šlápl jsem do výmolu a stáhla mě voda. Kluci mě začali vrtulníkem nadlétávat, i když mě naopak rotorem tlačili pod hladinu vody, což si uvědomili až později. Tímto manévrem pro nezbytnou záchranu, jsem se hodně napil a jak se později ukázalo, právě tohle byl první krok k dalším mnohaletým problémům, které dle slov lékaře, vyplují v rozmezí 10-15 let,” vypráví.

V chemičce došlo k úniku několika látek, především právě do vody, která byla naprosto všude, ale samozřejmě také do ovzduší. Zasahující hasiči viděli typický zelenožlutý obláček toxického chloru. Když se osádka vrtulníku po hodině vrátila na základnu, Jiří a jeho kolega voják měli horečky. Další z kolegů je okamžitě zbavil oblečení a výstroje. “Večer jsem už ležel v nemocnici a na druhý den mě převáželi do Olomouce na pracovní kliniku, kde mi diagnostikovali poleptaný jícen a edém plic. Od té doby jsem každý rok absolvoval kontrolu svého zdravotního stavu, kde se vše zdálo být v pořádku. Před 3 nebo 4 lety se mi začalo hůře dýchat, proto jsem opět své plíce s lékaři řešil, tehdy v místním plicním oddělení v Jeseníku, odkud mě nakonec poslali na bronchoskopii v Krnově. Výsledky ukázaly poškození plic - zjizvení a preventivně byl nasazen lék,” popisuje Jiří tuto náročnou životní situaci.

A pak přišla velká covidová zkušenost.

Na podzim 2020 hodně foukalo, jeseničtí hasiči tehdy měli v terénu hodně práce s odstraněním kalamit, což logicky doprovázela velká únava. Dvacet čtyři hodin jen řezali. Po službě přišel Jiří domů, dolehla na něj únava a nastoupily horečky, které se nekontrolovaně zvyšovaly a současně se mu začalo hodně špatně dýchat. “Pak to šlo ráz na ráz, horečky 40 - 41 °C, bolest očí a vlastně všeho. Bylo jasné, o co jde, proto má lékařka Mudr. Eleni Bodnárová ihned zkusila podat tehdy dostupnou léčbu včetně infuzí. Přechodně došlo ke zlepšení, RTG plic nevykazoval známky zápalu plic, vyšetření krve odhalilo zvýšení zánětlivých ukazatelů. Celou dobu jsem byl pod neustálou kontrolou mé ženy, zdravotní sestry a mé lékařky,” vysvětluje. 

Ovšem nedlouho poté došlo ke znatelnému zhoršení, přesto se Jiří domníval, že to zvládne v domácím prostředí a odmítnul pomoc záchranné služby, věřil, že je potřeba u jiných, akutnějších případů. Člověk by si přál a příroda velí. Po kontrolním telefonátu své ženy, kdy už nedokázal odpovídat, byl transportován záchrannou službou do Olomouce. Díky intervenci Mudr. Eleny Bodnárové, která neustále monitorovala jeho stav, mu byla podána rekonvalescenční plazma (ovšem po dlouhých jednáních, kdy byla v nemocnici Šumperk odmítnuta, ji bylo vyhověno až v FN Olomouc). “Probral jsem se po 4 dnech z kómatu, když přišla lékařka (nepamatuji si, jak se jmenovala, všichni byli v oblecích a hodně unavení, ale přesto plně profesionální ), pošeptala mi: „Znáte CBD? Běžte do toho ihned po návratu domů, věřte mi.“ Vůbec jsem nevěděl, o co jde. Když jsem byl schopný uchopit telefon a vytočit číslo, zavolal jsem své ženě, ta kontaktovala jesenické Svaté Sedláčky, kteří nám CBD ve formě 10% kapek ihned dopravili,” vzpomíná na chvíli, kdy se s CBD poprvé setkal.

Jiřímu byla podána rekonvalescenční plazma a mnoho dalších věcí, které jakožto laik neznal. Přišel o 20 kg své váhy, byl velmi slabý, ale přál si být co nejdříve opět doma. Byl tedy propuštěn do domácí péče manželky - zdravotní sestry a své praktické lékařky. “Doma jsem byl schopen ujít maximálně sto metrů, připadal jsem si jako důchodce a psychicky na dně  - a jakožto aktivní člověk, sportovec, jsem se s tím nemohl smířit. Začal jsem si dávkovat CBD a za další měsíc jsem už chodil s holemi na Křižák (pozn. Křížový vrch) a zpátky. Žena s podivením rychlý proces sledovala a já se chtěl - musel vrátit zpět do práce. Náš služební lékař s tím vyloženě nesouhlasil, přeci nemůžu tak brzy opět pracovat, já si ale trval na svém a žádal jej o plicní vyšetření (vnímal jsem sám sebe, jak se cítím, kde jsou mé hranice). Na poliklinice v Jeseníku, kam jsem i před Covidem docházel, mi tedy udělali základní testy, které jsou určeny pro službu u HZS. Lékař se podivoval, že výsledky jsou ještě lepší, než před Covidem a řekl, že nemá námitek proč bych nemohl být vrácen do aktivní služby. To ovšem závodního lékaře rozčílilo, výsledkům nechtěl uvěřit a rozhodl se, poslat mě do olomoucké fakultní nemocnice na zátěžové plicní vyšetření. Tam se situace zopakovala, lékař kroutil hlavou a potvrdil, že nemá jediný důvod nepustit mne do aktivní služby. Byl jsem zdráv. Zmínil jsem se o CBD, neměl jsem důvod proč to neříct. Tuto informaci tedy zapsali do mé zdravotní dokumentace s návrhem zařazení mé osoby do studie, protože takový případ ještě nezažili,” vypráví o své rekonvalescenci.

Nyní, rok po této situaci, Jiří pracuje na 100%. Covid mu dal vlastně příležitost objevit něco nového a kromě plic velké změny zaznamenaly i další části těla. Pravidelně sportuje, věnuje se boxu a vybavuje si, jak jej dříve bolela kolena. Pracuje na velitelském postu, kde je potřeba být neustále připraven, zároveň je členem posttraumatického týmu, který pomáhá v krizových situacích a zažívá skutečně náročné okamžiky. “Míval jsem problémy s myšlenkovým tokem, nemohl jsem spát, hlavou se mi proháněly myšlenky a situace, které jsem řešil. I v této oblasti cítím velkou úlevu a nyní spím velmi dobře,” uzavírá.